bílé zelí (čerstvé/dušené)

Bílé zelí má přirozeně nízký obsah histaminu a je při nízkohistaminové dietě obecně dobře snášeno, avšak stejně jako ostatní košťálová zelenina může být pro některé jedince hůře stravitelné, způsobovat nadýmání a tím druhotně dráždit citlivé trávení, takže je na místě mírná opatrnost. Zásadní rozdíl v toleranci ale nastává u jeho fermentované podoby (kysané zelí), která je kvůli činnosti bakterií doslova bombou plnou histaminu a biogenních aminů a do jídelníčku při histaminové intoleranci rozhodně nepatří. Pro bezpečnou konzumaci bílého zelí je klíčové vybírat vždy čerstvé, pevné hlávky a po rozkrojení je spotřebovat co nejrychleji, protože delším skladováním hladina histaminu v narušených tkáních stoupá. Nejvhodnější úpravou je tepelné zpracování, tedy krátké povaření, podušení nebo pečení, ideálně s přidáním bylinek podporujících trávení (např. kmín nebo saturejka), přičemž je nutné vyhnout se dochucování klasickým kvasným octem